SIOZZZ

K prvním slovenským nahrávkám Orchestru Gustava Broma 1946

Pro tentokrát jsem se svými kolegy, Janem Daleckým a Petrem Prajzlerem připravil vyprávění o nahrávání Gustava Broma na Slovensku.

Slavný brněnský jazzový orchestr Gustava Broma vznikl sice v roce 1940, ale první gramofonové nahrávky pořídil až v září 1945 v Praze. Od počátku roku 1946 nastoupil Bromův orchestr na půlroční angažmá ve Zlíně, poté koncertoval na různých místech Československa, mimo jiné v lázních Teplice v severních Čechách a v Luhačovicích na Moravě.

Počátkem června 1946 se orchestr objevil v Bratislavě, kde ve dnech 4. a 5. června ve studiu Československého rozhlasu nahrál pro gramofonové desky šestnáct snímků. V případě tohoto nahrávání se jednalo o vůbec první spolupráci orchestru Gustava Broma s bratislavským rozhlasem.

V časopise Náš rozhlas se jméno Bromova orchestru objevuje ve vysílání bratislavské rozhlasové stanice již dne 15. 6. 1946, v programu nazvaném Drobnosti z ríše rytmu, účinkujú duo Jozefa Papaya (gitary) a tanečný orchester Gustava Broma. Další podrobnější údaje však v programovém rozpisu uvedeny nejsou. S největší pravděpodobností byl tento pořad předtočen na magnetofonový pás a následně odvysílán.[1]

Gustav Brom později ve své knize Můj život s kapelou o svém prvním bratislavském angažmá napsal: „Byli jsme vlastně prvním profesionálním bigbandem na Slovensku a pomáhali tam na svět moderní taneční hudbě. V rozhlase jsme měli k dispozici studio téměř neomezeně, a navíc jsme tam poprvé začali nahrávat své skladby na magnetofonové pásky. A to bylo ohromné: slyšet se a moci se hned opravit! Úroveň orchestru tím šla velice rychle nahoru.“ Podle jeho dalších vzpomínek byl orchestr angažován v rozhlase natrvalo od 16. prosince 1946 do 28. února 1947, avšak ve vysílání bratislavské rozhlasové stanice se jeho hudební programy objevovaly již dávno před tímto datem.[2]

Bromův orchestr tedy hrál nepravidelně v bratislavském rozhlase již od léta 1946, měl na starosti programy s modernější populární hudbou. Bromova kapela nebyla tehdy v bratislavském rozhlase angažována natrvalo, jak o tom píše Pavol Zelenay a Ladislav Šoltýs v knize Hudba, tanec, pieseň: „Ani G. Brom, ani jednotlivý hudebníci neboli zamestnancami rozhlasu. Zmluva o účinkovaní bola uzavretá prostredníctvom Hudobnej komory. Napriek krátkemu obdobiu pôsobeniu orchestra zanemalo oživenie populárnej hudby vo vysielaní slovenského rozhlasu o vtedy u nás progresívny swingový štýl.“[3]

Toto krátké Bromovo bratislavské působení přerušil jeho odjezd na půlroční angažmá ve Švýcarsku, a po jeho skončení se jeho kapela rozpadla. Od 1. října 1947 nastoupil Brom opět v Bratislavě na místo hudebního referenta, a sestavil opět nový orchestr, ve kterém hráli brněnští i bratislavští hudebníci. Ale ve vztahu k rozhlasu to bylo stále jen externí hudební těleso.

Avšak ani tato druhá etapa spolupráce Broma s bratislavským rozhlasem netrvala dlouho. V Československu v tu dobu probíhal politický zápas o charakter republiky, Komunistická strana Československa chystala převzít moc, když Brom účinkoval se svojí kapelou na mítinku Demokratické strany.[4]Závažnější ale bylo, že na schůzi rozhlasových pracovníků otevřeně projevil svůj názor na únorové události roku 1948: „V bratislavském rozhlase, který nás po návratu ze Švýcarska znovu angažoval, svolali tehdy všechny do studia a nějaký doktor Reiman – to jméno nezapomenu! – nás tam začal zpracovávat, abychom hlasovali pro diktaturu dělnické třídy. Už při tom slově „diktatura“ mi přejel mráz po zádech. Rozhlédl jsem se a vidím, že všichni dávají ruky hore. Jen já nic. Ten doktůrek se po mně podíval a přímo do obličeje mi plivl: „Kdo je proti?“ Všecko se ve mně vzpříčilo. „Já“ štěkl jsem A měl jsem to spočítaný. Druhý den jsem dostal papír od Akčního výboru zaměstnanců Čs. rozhlasu V Bratislavě, že jsem zbaven funkce, poslán okamžitě na dovolenou a od 1. března 1948 propuštěn. Navíc mi byl zakázán vstup do budova rozhlasu na věčné časy. [5] Poslední rozhlasový program, ve kterém se objevilo jméno jeho kapely byl odvysílán na rozhlasové stanici Bratislava ještě 23. 5 1948![6]

Ten navěky zakázaný přístup, jak se potom ukázalo, trval dvacet let, ale to už je jiná historie týkající se Gustava Broma a jeho kapely.

V taneční kavárně Společenského domu ve Zlíně v roce 1946, 
Gustav Brom vlevo s klarinetem .
Foto: archív JM

O slovenských nahrávkách Orchestru Gustava Broma

Poprvé v gramofonovém studiu nahrával Gustav Brom a jeho orchestr 26. září 1945 v pražském studiu firmy Esta. Bromův orchestr byl od počátku září do konce roku 1945 angažován v pražské kavárně Vltava a tehdejší gramofonová firma Esta se rozhodla s jeho kapelou pořídit první nahrávky. V této sérii se orchestr představuje jako moderní, progresivní taneční těleso, které se nechává výrazně unášet jazzem. V té době byl ovlivněn stylem hry amerického kapelníka a klarinetisty Woodyho Hermana. Při této nahrávací frekvenci byly natočeny čtyři orchestrální skladby a dvě česky zpívané písně.[7]

Snímky nahrávané v Praze byly ještě zaznamenány tehdy klasickým způsobem, tedy tak, že se záznam zapisoval rycí jehlou na voskový kotouč a z něj se poté pomocí galvanotechniky vyráběly kovové matrice určené k lisování gramodesek.

Druhá série nahrávek vznikla 4. a 5. června 1946 v Bratislavě, v místním rozhlasovém studiu, které bylo v té době vybaveno nahráváním na magnetofonové pásky, což umožňovalo pořizovat mnohem kvalitnější snímky. Tyto pásy byly poté přepsány na klasický voskový kotouč, aby se z něj následně mohly pomocí galvanotechniky vyrábět kovové matrice určené k lisování desek.

Gramodesky s těmito nahrávkami nás i po letech překvapují živostí zvuku a průzračností. Obzvláště v tišších pasážích a mezihrách vyniká prostor; trubky a ostatní nástroje znějí velmi ostře a konkrétně. Svou roli jistě sehrálo správné rozestavení orchestru, mikrofonů i práce zvukařů.

Celkem bylo nahráno třináct nových písní slovenských autorů a tři jazzové orchestrální skladby amerických autorů. Tyto nahrávky potom vydal tehdejší národní podnik Gramofonové závody na etiketě Ultraphon.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o zakázku pro slovenský trh, představuje se nám zde orchestr Gustava Broma v poněkud širším stylovém záběru. Šlo o to vyhovět co nejširšímu okruhu posluchačů, a proto se na těchto gramodeskách setkáváme se skladbami s jazzovými názvuky určenými nejmladším posluchačům, přes skladby moderní populární hudby až po taneční hudbu pro střední generaci.

Zosmutneli ruže je netypická píseň; zpívá ji sopranistka Mária Vlková, která patřila v letech 1944–1946 k prvním interpretkám slovenské populární hudby. Její operní zpěv se ale k modernímu zvuku Bromovy kapely příliš nehodí.

Jazz keď znie je swingová skladba, pěvecké trio Tri dievčatká bohužel zpívá unyle a spíše připomíná dívčí trio z 30. let (pražské Bajo trio). Nahrávku foxtrotu So srdcom vždy nežne zpívá tenorsaxofonista Bohumil Kotula, který svým pěveckým projevem i barvou hlasu silně připomíná kapelníka Gustava Broma. Bolly Kotula zazpíval i blues Starý sen s básnivým textem.

A nakonec píseň od Kotuly Malá Baby, tedy domácí skladba v rytmu boogie-woogie, v níž se autor pokouší i o scat. Nejlépe ovšem nedopadla nahrávka písně Gejzy Dusíka Nech je šťastný celý svet, kterou pokazilo tremolo v hlase zpěváka Miloše Považana. O Miloši Považanovi není bohužel známo nic bližšího; na gramodeskách vyšla v jeho interpretaci jen tato jediná skladba.[8]

Mezi moderní taneční písně jistě patřila nahrávka Hmľa šedivá, bluesově zabarvená skladba s lehce šansonovým zpěvem Věry Rackové, tehdejší kmenové zpěvačky Gustav Bromova orchestru.

Pro starší generaci byly určeny skladby zpívané F. K. Veselým, například typicky šlágrově znějící tango Nečakaj ma už nikdy, valčík Láska okolo blúdi nebo až folklorně laděná píseň Cigáňa rád počúvam.

Pokud jde o tři jazzové orchestrálky, jedná se vůbec o první slovenské jazzové nahrávky, byť hrané moravskými hudebníky. Tyto skladby jsou však spíše zklamáním, např. ve snímku My Guy’s Come Back se objevují poněkud zvláštní odmlky, které mají patrně připomínat styl hry orchestru Stana Kentona, a celek tak působí nevyrovnaně.

Nejlépe nedopadla ani nahrávka Azure, neboť Brom neměl prostředky k vystižení proměn nálad tak, jak je známe u autora této skladby, Duke Ellingtona. Skladbám chybí větší spontánnost a stejně jako u ostatních nahrávek Gustava Broma zde v rytmice dominuje až barově znějící bicí.

Gramofonové desky s jazzovými nahrávkami byly podrobeny zdrcující kritice od českého jazzového publicisty a kritika Emanuela Uggé v časopise Jazz:

The Woodchopper´s Ball/So srdcom vždy nežne, My Guy ´s Come Back/Jazz keď znie, Azure/Svítá

„Tři skladby slovenské a tři populární skladby americké. Na každou stranu americkou jedna domácí. Celkem rozvážné! Na tom obchodě bez risika se domácí autoři (včetně aranžérů) svezou s sebou (totiž s těmi Američany). Nu, nemějme to nikomu za zlé. Ostatně domácí tvorbu nutno podporovat. Ovšem ta domácí tvorba měla by si lépe uvědomit své povinnosti a měla by se snažit o lepší výkony. Pak teprve by si podpory opravdu zasloužila. Bromův orchestr je dynamicky nedosti odstíněný, výkony jsou nepřesné a nejisté (frázování) a celek zní nudně. Přesto možno pozorovat jakousi dobrou snahu vyrovnat se s daným materiálem co nejlépe. V tom ovšem musí každé úsilí ztroskotat. A co snad ještě trochu lépe zní – to obratem zahrabou zpěváci. Strany amerických skladeb jsou proti stranám slovenským lepší. (Ovšem s americkými vzory se je nepokoušejte srovnávat). Když nic jiného, neruší nás na nich alespoň zpěvák. Nepříznivě působí temná zvuková barva těchto stran.“[9]

Na závěr ještě obsazení Bromovy kapely při nahrávací frekvenci 4. a 5. 6. 1946:

Jaroslav Zvoník, Oldřich "Alfa" Šmíd, Leopold Šrámek (trubky), Ladislav Petržilka, František Křížek (trombony), Věroslav Čudek, Čestmír Stuchlý (altsaxofony), Václav Souhrada (tenorsaxofon), Bolly Kotula (tenorsaxofon, zpěv), Harry Langer (barytonsaxofon), Zdeněk Káňa (piano), Zdeněk Šmíd (basa), Josef "Zuna" Havlín (bicí).

V písni Cigáňa rád počúvam hrál sólo na housle Aladár Móži, ve skladbách Nečakaj ma už nikdy a Čo naše srdcia spája ještě i další neznámí hráči na smyčcové nástroje.

Pěvecké trio Tri dievčatká zpívala v obsazení: Poťa Ivančová, Viera Palátová, Herta Šimanová.