Archeologické vsuvky Jana Müllera (5): První nahrávání F. K. Veselého

František Krištof Veselý (foto: archív dcéry MUDr. Evy Veselej)
Známý herec a zpěvák F. K. Veselý poprvé nahrával na gramofonové desky dne 5. prosince 1936 pro gramofonovou společnost Ultraphon. Protože tehdy tato firma ještě neměla vlastní studio, probíhalo nahrávání v budově Československého rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě. Veselý na toto nahrávání vzpomínal ve svojí autobiografické knize Moja cesta s piesňou: „Iba s klavírnym sprievodom urobili s nami skúšobné snímky a pretože sa im môj prednes páčil, objednali si od nás ďalšie šlágre. My sme sa usilovali o kvalitu, no, žiaľ, oni od iných prijímali aj menej kvalitné skladby. Zistil som, že im ide predovšetkým o to, aby mali lepší odbyt ako konkurenčná firma Esta.“ [1]
Při svém prvním nahrávání pořídil Veselý čtyři písně Za nedlho, Už dávno to viem, Zahraj cigáň a Milá moja za doprovodu Orchestru Ultraphonu pod vedením Marco Babena.
Orchestr Ultraphonu byla studiová formace složená z různých hudebníků a určená výhradně pro nahrávání na gramofonové desky, jak to popsal jeden ze zakladatelů firmy Ultraphonu – Jan Valentini: „Pro běžné snímky taneční a lidové hudby byl sestavován orchestr ze členů význačných souborů. František Valentini po poradě a klavírním přehrání dodaných nám skladeb (povětšině v rukopise) určil tituly, které budou nahrány, a dohodnul se s některým dirigentem o nahrání. Dirigenti byli různí (…) Dirigent si sám sestavil orchestr dle povahy různých skladeb a angažoval na nahrávání nejvhodnější hudebníky z různých pražských orchestrů anebo nahrával se svým kavárenským neb jiným orchestrem, eventuelně doplněným několika dalšími instrumenty.[2]
Badatel a publicista Gabriel Gössel ve své knize Fonogram 2 uvádí, že toto hudební těleso bylo ve skutečnosti slavný Ježkův orchestr Osvobozeného divadla. Usuzoval tak zřejmě podle toho, že tou dobou v divadle působil jako dirigent Marco Baben. Ovšem tuto Göselovu teorii nelze potvrdit, ale ani vyvrátit.[3]

(foto: internet)
K osobě dirigenta Marco Babena se v Národním archivu dochovalo několik zajímavých informací:
Marco Baben (1. 5. 1909 – 19??) byl původem Egypťan, který od roku 1925 studoval na pražské konzervatoři hru na housle. Ve třicátých letech působil jako houslista v různých pražských kavárnách. Po absolvování konzervatoře byl nejprve zaměstnán jako hudebník v kavárně Passage a od roku 1934 vystupoval také jako zpěvák v kavárně Mánes.
V roce 1935 působil Marco Baben mimo Prahu s různými lázeňskými orchestry v Čechách i na Moravě, například v Karlových Varech a Luhačovicích. Od sezóny 1936/1937 se stal druhým dirigentem v pražském Osvobozeném divadle. Jeho úkolem bylo řídit tento orchestr při většině divadelních představení – Jaroslav Ježek totiž kapelu řídil pouze při premiérách, anebo při jubilejních představeních, např. při padesáté, sté, stopadesáté repríze atd. Ve studiu při nahrávání gramofonových desek řídil orchestr Osvobozeného divadla také Baben.
V Osvobozeném divadle působil Baben do konce sezóny 1936/1937, a v další sezóně již angažován nebyl a vystupoval opět v pražských kavárnách jako houslista a zpěvák. Do Osvobozeného divadla se vrátil až na konci jeho existence, působil zde od 1. března do července 1938. Pod jeho vedením vznikly také poslední nahrávky Ježkova orchestru z 29. dubna 1938.
Po skončení divadelní sezóny byl v létě roku 1938 angažován u Bratří Havlových v pražské Lucerně (16. srpna – 30. září 1938). Protože byl Baben židovského původu, rozhodl se na podzim 1938 Československo opustit, a podle dochovaných záznamů odcestoval dne 23. 11. 1938 do Turecka, i se svojí manželkou.[4] Usadil se v Istanbulu, kde si zařídil hudební agenturu a zprostředkovával hudebníkům angažmá v Turecku.
Další zprávy o Babenovi pochází až z roku 1953, zmiňuje se o něm ve svojí autobiografické knize Má láska je jazz hudebník a akordeonista Kamil Běhounek. Běhounek tou dobou už emigrant působil jako hudebník v Západním Německu, a Baben tehdy pomohl jeho kapele zprostředkovat několikatýdenní vystupování v Turecku.[5] Další stopy po osobě Marca Babena se bohužel zatím nepodařilo vypátrat…
(Autor je popredným bádateľom a hudobným archeológom v oblasti histórie zvukového záznamu.)
[1] VESELÝ František Krištof. Moja cesta s piesňou. Bratislava 2005. str. 46
[2] HOSŤÁK Jan, MÜLLER Jan (edd.), Ultraphon: triumf českého gramofonového průmyslu. NTM Praha 2022, str. 128
[3] GÖSSEL Gabriel. Fonogram 2. Praha 2006, str. 330
[4] NA ČR, Policejní ředitelství Praha II – Všeobecná spisovna - 1931-1940, k. 4427, sig. B6/49, Baben
[5] BĚHOUNEK Kamil. Má láska je jazz. Toronto 1983, str. 266
Súvisiace články:
První stopy v drážkách Ultraphonu
K prvním slovenským nahrávkám Orchestru Gustava Broma 1946
Štefan Hoza a jeho první nahrávky v Praze 1932 – 1933



