SIOZZZ

Fraňo Devinský (vl. jm. Székely), (9. 7. 1898 – 28. 9. 1946) byl operní pěvec, barytonista, sólista operního souboru Slovenského národního divadla, a později ředitel Slovenského ľudového divadla.

(foto: archív Divadelného ústavu v Bratislave)
 

Devinský se jako začínající operní pěvec příliš neprosadil, jak o tom napsal později jeho kolega, Štefan Hoza ve své autobiografické knize Ja svoje srdce dám:

„Fraňa Devinskeho poslalo družstvo Slovenského národného divadla (SND) na spevácke štúdiá do Talianska. Keď sa odtiaľ vrátil, angažovali ho za éry Oskara Nedbala do SND […] Netrpezlivo sa očakával jeho debut v sezóne 1927/1928 v malej úlohe v opere Manon (J. Massenet), ale kritika napísala, že to „bola úloha nad jeho sily“. V tej istej sezóne bola na programe Novákova opera Lucerna za dirigovania Oskara Nedbala. Devinskemu pridelili úlohu dvorana a kritika opäť konštatuje, že „Devinskeho dvoran potrebuje veľmi mnoho dopľňať z hlasovej aj hereckej stránky, aby mohl so zdarom vytupovať na scéne Slovenského národného divadla“. V sezóne 1928/29 sa dostal k väčšej úlohe v Dvořákovej opere Jakobín (speival úlohu Bohuša). Kritika poznamenala, že jeho vystúpenie „bolo bolestnou stránkou […] po nepodarených pokusoch v malých úlohách dostal sa k väčšej partii, aby ju premenil na tragikomickú, no rozhodne tu bolo viac tragiky“. (Slovenský denník 5. 10. 1928) [1]

Od té doby se jako operní pěvec na scéně SND neuplatnil, koncertoval sice občas v několika slovenských městech, ale ani tam si podle Hozy nezískal obecenstvo.

S Devinským neexistuje žádná nahrávka operních árií, která by dokumentovala jeho pěvecké schopnosti. Ale dochovaly se nahrávky slovenských lidových písní, které Devinský nahrál v Praze pro firmu Parlophon na podzim roku 1929 za klavírního doprovodu skladatele Otakara Paříka.

Spolupráce Devinskeho s firmou Odeon

V březnu roku 1930 nahrál Devinský za doprovodu Cigánské hudby Joja Galbavého pět gramodesek (tedy deset snímků) se slovenskými lidovými písněmi pro firmu Odeon. Tou dobou totiž Galbavý se svojí kapelou účinkoval v centru Prahy, v restauraci Lucerna, a tak mohla být jeho orchestr využit i pro nahrávání gramodesek:

Jistou kuriozitou jsou ale nahrávky deseti písní pro značku Odeon, které Devinský nazpíval o rok a půl později za doprovodu orchestru Cascade Band pod vedením kapelníka R. A. Dvorského.

Dvorský jakožto populární kapelník souboru Melody Boys měl exkluzivní nahrávací smlouvu s gramofonovou firmou Ultraphon, a aby nedocházelo ke střetu zájmů, bylo pro nahrávání pro Odeon použito názvu kapely Cascade Band, v té době totiž Melody Boys účinkovali v pražském nočním baru Cascade.[2]

V případě Dvorského nahrávek pro značku Odeon se jednalo o jednorázovou zakázku, natáčení probíhalo ve dnech 7.–9. září 1931 v pražské kavárně Praga a během těchto tří dnů kapela pořídila celkem osmnáct snímků.[3] Zatímco v baru hráli Melody Boys v pětičlenném obsazení, při nahrávání snímků na gramodesky byli doplněni dalšími hudebníky.

Melody Boys rok 1931, Velký orchestr

Zajímavé informace o tomto nahrávání se dochovaly ve Dvorského pozůstalosti, která je uložena v pražském Muzeu hudby. Součástí tohoto archivního fondu jsou také malé kapesní kalendáře z let 1918 – 1935, do kterých si Dvorský každý den zapisoval krátké zprávy týkající se jak jeho soukromých, tak i pracovních záležitostí, a díky tomu si můžeme udělat zajímavý obraz o jeho osobním, i profesním životě. O nahrávání pro Odeon si Dvorský do kalendáříku zaznamenal doslovně tyto informace:

• 25. 8. 1931 jednám s Odeonem
• 26. 8. 1931 zase v Odeonu
• 30. 8. 1931 chystám vše pro Odeon
• 31. 8. 1931 obstarávám si noty v Odeonu ohledně desek
• 3. 9. 1931 Zase v Odeonu. Uděláme asi dvacet věcí, a vesměs doufám dobrých
• 7. 9. 1931Od 2 do 7 nahráváme pro Odeon zpívá nějaký Winternitz snad to bude dobré
• 8. 9. 31 Odeon u restaurace Praga od 2 do 7, zpívá Devinský z Bratislavy, to je ale katastrofa!
• 9. 9. 1931 Zase od 14 do 19, Devinský a Láznička jsem na ty snímky zvědav, Bor je nalit
• 11. 9. 1931 peníze v Odeonu
• 8. 10. 1931 v Odeonu pro desky jsou vesměs moc dobré[4]

Z výše uvedených záznamů je patrné, že od prvních příprav přes samotné nahrávání až po výrobu a distribuci desek uplynula velmi krátká doba – za necelých šest týdnů byly gramodesky již v prodeji! Je to pochopitelné, protože šlo o aktuální dobové šlágry, které bylo třeba co nejrychleji uvést na trh. Pro ukázku, jak se Devinský zhostil role zpěváka populárních písní jsou zde tato videa na YT:

Zbývá už jen dodat, že pro Fraňa Devinskeho to byly i poslední nahrávky pro gramofonové desky vůbec.

Devinský se nakonec více než zpěvák uplatnil jako zdatný organizátor slovenského divadelnictví, nejprve se v roce 1935 stal druhým tajemníkem v Slovenskom národnom divadle, a později založil Slovenské ľudové divadlo Ale to u je jiná historie, která už se záznamem zvuku a gramodeskami nesouvisí.